Jakmile při plánování stavby nebo rekonstrukce přijde řada na podlahy, vyvstává otázka, jaký materiál zvolit. Při tom je třeba vzít v úvahu celou řadu okolností a podmínek. Jakému zatěžování bude podlaha vystavena? Bude pod ní podlahové topení? Jak dalece se chceme a můžeme věnovat údržbě? Který materiál je nám sympatický, přírodní, nebo spíš umělý? Počítáme s dlouhodobou životností, nebo s tím, že podlahu po pár letech vyměníme? Kolik peněz budeme investovat? Chceme podlahu rychle hotovou a připravenou k nastěhování, nebo nás čas netlačí? Odpovědi na tyto otázky pomohou ujasnit základní směr a pak už nezbývá než vybrat ten správný vzor. Materiálů je na trhu hodně, připravili jsme proto stručný orientační přehled.

Masivní dřevo

Klasická podlaha z přírodního materiálu, parkety, podlahovky nebo palubky. Dílce z jednoho kusu dřeva, kde každý kus je originál. Pokládka je možná celoplošným lepením, případně u podlahovek/palubek šroubováním na dřevěný rošt. U některých výrobců díky vyfrézovaným drážkám je možné položit plovoucím způsobem na ocelové sponky. Možnost povrchové úpravy lakem nebo olejem a to transparentním-bezbarvým či tónovaným do určitého odstínu. V čem se liší? Lak dřevo uzavře, ale nevytváří skelný povrch. Podlahu stačí vysávat, občas setřít vlhkým hadrem nebo mopem. Když se povrch poškrábe, opotřebí nebo poškodí, musí se přebrousit a znovu nalakovat celá plocha místnosti. Oleje a vosky se do dřeva vsáknou a ponechají mu přírodní vzhled. Podlaha se musí čas od času odolejovat, výhodou je ale možnost lokálních oprav poškozených nebo ošlapaných míst. Na trhnu lze vybírat jak z měkčích,ale pocitově teplejších jehličnatých dřevin (smrk, borovice, modřín, sibiřský modřín), či tvrdých listnatých dřevin (dub, jasan, buk, ořech, třešeň a dalších). Některé dřeviny a rozměry lze použít také v kombinaci s podlahovým topením.

Výhody podlahy z masivního dřeva:

  • Dřevo pomáhá udržovat optimální klima v místnosti, pozitivně ovlivňuje vaše zdraví
  • Masivní dřevo tlumí zvuky, je tepelný izolant a zároveň pohlcuje pachy
  • Hodí se do každého interiéru, působí příjemně, teple, každá podlaha je originál s jedinečným vhledem
  • Při správné montáži vydrží dlouhá desetiletí
  • Mnohokrát se může renovovat a podlaha bude opět jako nová
  • Možnost barevné úpravy, tónování barevnými oleji či laky
  • Při zvolení vhodné dřeviny, rozměru a dodržení předpisů lze použít na podlahové topení

Nevýhody:

  • Časově náročnější a pracnější pokládka, kterou by měl provádět odborník
  • Dřevo se nehodí to vlhkého nebo velmi suchého prostředí
  • Pokud se nebude klima v místnostech pohybovat v optimálních hodnotách (relativní vlhkost 50-65%, teplota 15-25 %) Hrozí rozměrové změny. (bobtnání nebo seschnutí)
  • Aby bylo dřevo stále krásné vyžaduje průběžnou údržbu (suché čištění vysavačem, mokré čištění a osvěžení mýdlem na podlahy, případně ošetření olejem)

Vícevrstvé dřevěné podlahy

Patří do rodiny plovoucích podlah, ale mohou se i celoplošně lepit. Někdy se jim také říká „hotové parkety“, protože se po položení nebrousí a nelakují, jsou již upravené ve výrobě. Po položení se podlaha může hned používat. Jednotlivé lamely se skládají z nášlapné vrstvy kvalitního dřeva, středové vrstvy (většinou smrkové laťovky uložené napříč, která brání objemovým změnám) a spodní protitahové dýhy. Některé typy mají vespod nalepenou ještě protihlukovou podložku. Všechny vrstvy jsou pevně spojené lepením a lisováním při vysokých teplotách. Cena a také životnost podlahy závisí především na tloušťce a typu dřeviny nášlapné vrstvy. Bývá silná dva až šest milimetrů a protože při jednom broušení se odstraní kolem 0,3 mm dřeva, vydrží několik renovací. Nejlevnější varianty, dýhované podlahy s nášlapnou vrstvou kolem 0,6 mm, se brousit nemohou. Výhodou zejména při rekonstrukcích je malá celková tloušťka lamel, kolem 10 až 22 mm. Při pokládce se lamely nelepí v peru a drážce, jen do sebe zaklapnou. Pouze při montáži na podlahové topení se obvykle celoplošně lepí k podkladu. Výrobci se předhánějí v nabídce dřevin a vzorů: od nejmodernějšího vzhledu prkenné podlahy po vzor parket. Nevolte však jen podle vzhledu, podstatná je i přesnost a kvalita opracování jednotlivých lamel. K zajímavostem patří „historické“ podlahy, které mají nášlapnou vrstvu ze starého upraveného dřeva. Dodává jim to vzhled autentické letité podlahy. Tento moderní vzhled se dosahuje i úpravami nového dřeva – kartáčováním, katrováním, mořením apod.

Výhody vícevrstvých dřevěných podlah:

  • Rychlá montáž, podklad ale musí být rovný, pevný a suchý.
  • Po položení se podlaha může hned používat.
  • Možnost výběru vhodné tloušťky podlahy zejména při rekonstrukcích.
  • Nepřeberné množství vzorů, přírodní materiál.
  • Vhodnost některých typů na vodní nebo fóliové podlahové topení (toto použití musí být doporučeno výrobcem).

Nevýhody:

  • Podlaha je citlivá na mechanické poškození, vyžaduje také opatrnější údržbu.
  • Nehodí se do vlhkého prostředí, nesvědčí jí výkyvy teploty a vlhkosti.
  • Při montáži se musí počítat i s protihlukovou podložkou, aby podlaha neklapala.

Korkové podlahy

Korkové podlahy nemají punc reprezentativnosti, jejich vlastnosti z nich však dělají téměř ideální podlahovou krytinu pro jakýkoliv prostor. Vyrábějí se masivní dlaždice o tloušťce 6 až 8 mm (lze je brousit) a sendvičové dlaždice složené z pružného korkového jádra nebo HDF desky a nášlapné korkové dýhy. Při nákupu je třeba věnovat pozornost tloušťce materiálu: korek na podlahu by měl být alespoň 4 mm silný, se specifickou hmotností 400 až 420 kg/m³. Z výroby se dodávají dlaždice s hotovou povrchovou úpravou, připravené pro plovoucí pokládku, ale také bez povrchové úpravy nebo předlakované. Ty se po položení lakují několika vrstvami speciálního laku na korek. Důležité je vyrovnání a vyhlazení podkladu před lepením dlaždic a také pečlivé položení podle instrukcí prodejce. Při občasné vizuální kontrole celistvosti laku a případné opravě lokálního poškození na frekventovaných místech bude korková podlaha dlouho a dobře sloužit. Novinkou poslední doby jsou korkové podlahy s natištěným dekorem dřeva.

Výhody korkových podlah:

  • Měkký, pružný, teplý, tichý a odolný materiál.
  • Možnost výběru typu podle zátěže (pro velkou zátěž se dodávají korkové podlahy s fóliovaným povrchem).
  • Přírodní materiál.
  • Při získávání suroviny se nekácejí stromy – korkové duby.

Nevýhody:

  • Relativně malý výběr.
  • Potřeba šetrnější údržby, nutnost případných oprav na frekventovaných místech.

Laminátové podlahy

Plovoucí laminátové podlahy vznikly v sedmdesátých letech a rychle se z nich stal hit. V prodeji je mnoho značek, mnoho typů, s velkým cenovým rozptylem. Mezi laminátovými podlahami se dá vybrat pro jakýkoliv interiér, vybírat je však třeba pečlivě, protože jednotlivé typy jsou dimenzované pro různé zatížení a jejich vlastnosti dané technologií výroby i použitými materiály se dost liší. Evropská norma člení laminátové podlahy podle odolnosti do šesti tříd: třída 21až 23 je určena pro obytné prostory s mírnou až silnou zátěží, třída 31 až 33 pro komerční objekty. Označení třídy a příslušné piktogramy musí být u výrobku přiloženy. Nejrozšířenější jsou tzv. melaminové podlahy, které vyhovují běžnému zatížení. Jejich výroba není náročná, na nosnou desku se lisuje dekorační papír impregnovaný melaminem, případně se digitálně tiskne dekor přímo na nosnou desku, a tomu odpovídá i přijatelná cena. Melaminové podlahy jsou tvarově stabilní, poměrně pružné, ale najdou se mezi nimi jak kvalitní výrobky, tak podřadné zboží. Do extrémně zatížených prostor se používají podlahy z vysokotlakého laminátu. Jsou výrobně náročnější, odolnější a dražší než melaminové podlahy.

Výhody laminátových podlah:

  • Rychlá pokládka plovoucí způsobem na rovný, suchý a pevný podklad.
  • Poškozená lamela se může vyměnit, podlahu je možné kdykoliv rozebrat.
  • Snadná údržba, postačí podlahy zametat nebo vysát a občas setřít vlhkým hadrem. Nenanášejí se na ně žádná leštidla a vosky, povrch je už ve výrobě opatřen ochrannou vrstvou.
  • Dobře odolávají vzniku skvrn, nevadí jim jehlové podpatky, nezničitelné ale nejsou.
  • Velký výběr vzorů.

Nevýhody:

  • Jejich podstatu tvoří dřevitá vlákna, proto nesnášejí velkou vlhkost a nemohou se také pokládat na vlhký podklad. (S výjimkou typů přímo určených pro vlhké prostory.)
  • Jednou z nežádoucích vlastností laminátových podlah je hlučnost. Zmírňuje se protihlukovými podložkami pokládanými pod lamely, u některých typů je podložka přilepená už z výroby.
  • Chladnější, tvrdší povrch.
  • Poškozené lamely, např. pádem těžšího nebo ostrého předmětu, nelze renovovat, musí se vyměnit.

Linoleum

Pod pojmem „lino“ si většina lidí představí PVC, jde však o zcela odlišný materiál. Linoleum se vyrábí z přírodních surovin: lněného oleje, pryskyřic, korkové nebo dřevité moučky, pigmentů, vápence a juty. Korkové linoleum je pružnější, měkčí, má však větší obrusnost a rychleji se prošlape. Linoleum s dřevitou moučkou je pevnější a odolnější, dřevo se také lépe barví než korek. Do obytných a středně namáhaných prostor se používá linoleum o tloušťce 2 mm. Vyrábí se také jako plovoucí podlaha, pásy linolea jsou lepené na podkladovou desku opatřenou zámkovým systémem.

Výhody linolea:

  • Materiál z přírodních surovin, absence chemikálií.
  • Dobrá odolnost proti opotřebení a hygieničnost (materiál omezuje šíření bakterií a mikroorganismů).
  • Dlouhá životnost, protože je probarvené v celé vrstvě a zachovává si tak stále neměnný vzhled.

Nevýhody:

  • Vyžaduje pravidelnou údržbu, ve frekventovaných prostorách se musí častěji voskovat.
  • Nemůže se pokládat na vlhký podklad a jeho pokládka vyžaduje větší pečlivost než PVC (linoleum musí být např. perfektně přilepené, protože přírodní materiál má tendenci pracovat).
  • Plovoucí konstrukce je citlivá na vlhkost.

Designové vinylové podlahy

Oproti klasickému PVC v rolích jsou vinylové dílce odolnější proti mechanickému poškození. Vyrábějí se v celé řadě vzorů a nejsou náročné na čas ani prostředky při údržbě. V jejich prospěch mluví také výborné tepelně izolační a akustické vlastnosti a vhodnost použití na podlahové topení. Tepelný odpor je podle typu materiálu dvakrát až čtyřikrát menší než u laminátových podlah. Vyrábějí se lepené dílce nebo dílce se zámkovým systémem určené pro plovoucí pokládku, které mají buď celovinylovou konstrukci, nebo třívrstvou tvořenou základní deskou z HDF, vinylovým nášlapem a korkovým podkladem. Nejvyšší kategorií jsou pak celovinylové dílce bez lepení a bez zámků, s robustní konstrukcí a vysokou stabilitou. Díky 3D technologii využívající obousměrnou reliéfní ražbu krytina získává dokonalý prostorový vzhled dřeva, vlnitého plechu, štípaného kamene, keramické dlažby a podobně. Součástí podkladové vrstvy je mřížka ze skelného vlákna, která zajišťuje rozměrovou stálost. Nejlevnější dílce jsou cenově rovnatelné s laminátem, ale nabízejí příjemnější užitné vlastnosti. U vyšších kategorií je cena srovnatelná s dřevěnou třívrstvou podlahou.

Výhody designových vinylových podlah:

  • Tichý a pružný došlap.
  • Hygienický povrch.
  • Nevadí jim vlhkost a voda.
  • Poměrně velký výběr vzorů.
  • Vhodné pro podlahové topení.
  • Jednoduchá údržba.
  • Dobrá mechanická odolnost, tepelně izolační a akustické vlastnosti.
  • U plovoucích typů možnost okamžité pokládky na připravený podklad (montáž je čistá a rychlá), při opravách se vymění jen poškozený díl.

Nevýhody:

  • Nejde o přírodní materiál.
  • U lepených dílců je nutná odborná pokládka se správným lepidlem. Jinak se podlahovina srazí, mezi díly pak vzniknou mezery, ve kterých se usazují nečistoty.
  • Nejjednodušší a také nejlevnější vinylové dílce mají tloušťku obvykle 2 mm a pokládají se lepením. Takto položená podlaha se však hůře opravuje, nedá se vyměnit poškozené místo, protože je fixovaná k podkladu. A plně platí, že levnější povrch vyžaduje dražší podklad.
  • Třívrstvé konstrukce jsou choulostivé na vlhkost.

Koberce

Kvalita koberce je dána jeho konstrukcí a druhem vlákna a praktické zkušenosti ukazují, že je dobré koupit nejvyšší kvalitu, jakou rozpočet dovolí. Do hodně zatížených místností se hodí vpichované koberce nebo smyčkové. Nášlapná vrstva ze smyček je kompaktnější než řezaný vlas a již při průměrné kvalitě vlákna koberec lépe odolává sešlapání. Koberce s řezaným vlasem se vyrábějí v mnoha variantách: od vysoce odolných, určených pro frekventované veřejné prostory, po komfortní, měkké, s vysokým vlasem. Extrémně odolné koberce nabízejí malý komfort a naopak vysoce komfortní nevydrží velkou zátěž. Většina výrobců pracuje s umělými vlákny, zejména polyamidem (nylonem), polypropylenem, polyesterem. Nylon je mimořádně pružný a trvanlivý, dobře odolává špíně, má vysokou mechanickou odolnost a tvarovou paměť. Levnější polypropylen nabízí antistatické vlastnosti, ale menší pružnost. Měkký polyester se dobře barví a mechanickou odolností předčí polypropylen. Vlna se na celoplošné koberce nepoužívá tak často, vysoká cena ji předurčuje pro luxusní objekty. Charakter moderního koberce určuje spíš jeho struktura, časté jsou kombinace různé výšky vláken nebo vlasu a smyčky, velmi oblíbené jsou střapaté koberce s vysokým vlasem. Kusový koberec může být značnou a dlouhodobou investicí (ručně vázané originály z Orientu) i nápaditým doplňkem za pár stokorun. Hodně se v této kategorii prosazují přírodní materiály: kromě vlny také bavlna, juta, sisal, papír.

Výhody celoplošných koberců:

  • Velký výběr vzorů, barev a typů.
  • Zlepšují akustiku v místnosti.
  • Měkký, teplý došlap.
  • Zabraňují víření prachu.
  • Tepelně izolují.

Nevýhody:

  • Náročnější údržba, nutný kvalitní vysavač a občasné mokré čištění.
  • Zachytává se v nich srst domácích zvířat.
  • Horší odolnost proti skvrnám.
  • Kratší životnost oproti pevným podlahám.